15. 10.
Let z Prahy do hlavního města Francie, Paříže trval hodinu a půl. Z letiště jedeme rychlovlakem RER do centra ( 50Fr ) asi 45 min.
První hostel vybraný podle našeho průvodce je bohužel plný, a tak nám nezbývá nic jiného, než nasednout zpět na metro a vydat se k hostelu číslo dvě. Ten se nachází na ulici Poissonniere poblíž Monmartre (89Fr se snídaní) ve staré zástavbě a má naštěstí volno. Má útulné pokoje po šesti a společně s námi ho sdílí ještě jedna Australanka a jeden Novozélanďan.
Batohy necháváme v pokoji a vyrážíme do noční Paříže. Metrem jedeme dvě zastávky a po krátké procházce po nábřeží, se nám ze tmy vyloupne krásně osvětlená Eifelovka.
Stoupáme na Pl. Du Trocadero a vychutnáváme první okamžiky z Paříže.
Cestou zpět do hostelu večeříme v jedné malé hospůdce na Monmartru. Menu zakončíme samozřejmě sýrem a červeným vínem.
První den v Paříži, unaveni cestováním usínáme, jako když nás do vody hodí.
16. 10.
Po snídani (toasty, máslo, marmeláda a jogurt) vyrážíme do ulic. Nejprve jdeme pěšky k Louveru. Je krásné počasí a tak návštěvu muzea vynecháváme a jen fotíme na nádvoří.
Pokračujeme přes Sénu do staré gotické kaple St.Chapell, která jako jedna z mála nevyhořela a je uvnitř krásně barevně vyzdobena. Vstup je zdarma.
Kousek odtud je i chrám Notre–Dame. Podívali jsme se i dovnitř. Okolo stěn hořely svíčky a všude se motalo množství turistů. Vnitřní výzdoba není nijak zvlášť ohromující.
Fotíme vnější průčelí s portálem a obědváme ještě z vlastních zásob na lavičce s výhledem na katedrálu.
Kolem univerzity La Sorbone a Pantheonu, pokračujeme do Lucemburských zahrad. Já zůstávám sedět na odpočívadle v centru parku a Lucie obdivuje a fotí okolní sochy a palác, ve kterém je nyní sídlo senátu.
Další příjemnou procházkou se dostáváme k Invalidovně, ve které je hrobka Napoleona II a muzeum války. Neodoláme a vcházíme dovnitř (40Fr).
Odtud je to už jen co by kamenem dohodil k Eifelovce. Vyjíždíme do druhého patra výtahem ( 45Fr ) a kocháme se pohledem na Paříž. Máme štěstí, je krásný rozhled. Dole na prostranství si kupuji jednu malou Eifelovku na památku.
K Vítěznému oblouku je to hodný kus cesty, a tak přidáváme do kroku, ať jsme tam za světla.
Máme smůlu, zrovna se tam koná nějaká vojenská přehlídka, tak nám nezbude než obdivovat další dominantu Paříže jen z povzdálí.
Jsme už notně ušlí. Slavnou Avenue Des Champse Lyseas s množstvím luxusních obchodů jen přeletíme a odpočinek v nedalekém parku využijeme i k občerstvení.
Za tmy se vracíme kolem obelisku na náměstí La Concorde a opery zpět do hostelu, kde následuje hygiena a VÝTUH.
17. 10.
Stejná snídaně jako včera. Dnes jsme se rozhodli pro návštěvu Versailles. Vlivem nevědomosti, zažíváme trochu drama na konečné u turniketů. Lístky, které jsme zakoupily při vstupu do metra, nás nechtěly pustit ven. V nestřeženém okamžiku přeskakujeme turnikety, ale prošlo nám to bez následků. Později si všímáme, že je to i běžná praxe Pařížanů.
Prohlídka Versailles (49Fr) aspoň co se týká interiérů, nás zklamala. Zato přilehlý park nám vše vynahradil. Procházíme se zahradami. Posedáváme u kanálu pozorujíce neobratné manévrování turistů, zejména z Japonska na pronajatých pramicích a vychutnáváme si krásné, slunečné odpoledne.
Pří zpáteční cestě jsme nuceni opět přeskočit turnikety a opět nám to prošlo. Metrem jedeme až do čtvrti Monmartre. Vystupujeme ke kostelu Du Sacre–Coueur. Jelikož se na nás u vstupu vrhli prodavači suvenýrů, rychle hledáme útočiště uvnitř. Právě zde vrcholí mše.
Po prohlídce se touláme v okolí, ochutnáváme palačinky s čokoládou, až jsme se ocitli ve vykřičené čtvrtí poblíž Moulin Ruege. Chytám Lucii za ruku, jinak už by mně “lehké děvy“ dávno vtáhli do některého z podniků. Samotný Moulin Ruege na nás zapůsobil jako kolotočová atrakce. Uvnitř jsme nebyli, ale lísky jsou údajně vyprodány hodně dlouho dopředu.
Poslední večer jsme strávili v jedné z klasických kavárniček, kde jsme utratili poslední franky za pivo a kávu.
Protože nás čeká brzký budíček, moc dlouho neponocujeme.
Sepsal Marek Schauer
čtvrtek 12. srpna 1999
středa 11. srpna 1999
Velká Británie, Londýn, 2009 - deník
30.4.
Pro tento prvomájový výlet využíváme pohodlného leteckého spoje Brno – Londýn. Po opuštění brněnského „letišťátka“ přistáváme po dvou hodinách letu na letišti Stansed v Londýně. Náš „londýnský“ kamarád Vašek nás bude čekat na nádraží Victoria, na které se musíme přesunout autobusem. Toto věhlasné vlakové nádraží, ležící nedaleko Buckinghamského paláce, je rušná londýnská křižovatka. Motá se tu velké množství lidí různé národnosti, taxíků a typických červených patrových autobusů. Ale i přes tento mumraj se s Vaškem bez problémů setkáváme kousek od východu. První naše seznámení s Londýnem je prostřednictvím noční okružní jízdy městem. Vašek je v této metropoli jako doma, takže přesně už zná ty nejlepší vyhlídky na krásně osvětlené londýnské památky. Fascinuje nás na první pohled necitlivé začlenění moderních budov mezi původní městské viktoriánské domy. Za druhé světové války byl Londýn značně poškozen bombovými nálety německých bombardérů. Nicméně jde o moderní evropskou metropoli a v tomto duchu pojali obnovu města i její architekti. Večer jsme měli v plánu posedět v jedné z klasických anglických hospod, ale nekompromisní zvonec nás pro tentokrát nechal na suchu. Vašek bydlí ve velice pěkné rezidenční čtvrti Chazwick, ležící na břehu řeky Temže. Takže využíváme vlahého večera a chvíli se procházíme ulicemi úzkých viktoriánských vilek s malými předzahrádkami a kocháme se výhledem na řeku. Únava z cesty nás, ale stejně po chvilce zahání na kutě. Zítra je také den.
1.5.
Dnes necháváme auto v Chazwicku a do centra jedeme vlakem, který supluje londýnské MHD. Kupujeme si výhodnou celodenní jízdenku a cílová stanice Waterloo nás přivítala asi za hodinku. První, denní, seznámení s Londýnem prožijeme prostřednictvím „vyhlídkového letu nad městem“ v londýnském oku. Toto obrovské kolo sem umístily britské aerolinie původně na jeden rok. Když, ale viděli, jaký je o „let nad Londýnem“ zájem, tak s demontáží nijak nespěchají. Z výšky jsme přehlédli snad celou metropoli. Další naše kroky vedli k parlamentu s věhlasným Big Benem a k Westminsterskému opatství. Původně jsme sice měli v plánu návštěvu matky parlamentů, ale londýnští Bobíci v typických uniformách nám s úsměvem sdělili, že dnes prohlídka není možná „sorry“ Cestou na Trafalgar Square jsme si odskočili na oběd do stylové hospody na klasické anglické jídlo. Jehněčí ramínko s bramborovou kaší. Anglická kuchyně je známá spíše svou jalovou chutí, ale s tím já rozhodně nesouhlasím. Už hodně dlouho jsem si takhle zdravě nepochutnal. Trafalgar Square nás nadchlo svou živostí a atmosférou kosmopolitního místa setkání Londýňanů. Svůj díl na tom má i netradiční slunečné počasí. Socha admirála Nelsona je plná posedávajících lidí a nikomu to nevadí. Občas kolem projedou v hustém provozu Bobíci na koních. Kousek dál si děti kreslí křídou na dlažbu. Nikdo nikoho neusměrňuje, nikdo nic nedevastuje, funguje tu úžasná tolerance. Kousek za náměstím již začíná známá čtvrť restaurací SOHO. Mísí se tu čínské, indické, irské i restaurace ostatních kulinářských národů naší planety. Chvilku jsme v Pekingu. Po pár krocích už vyhlížíme indické chrámy, ale místo nich narazíme třeba na hroznem lidí obložený irský pub. Určitě se sem ještě dnes večer vrátíme. Cestou k Towerské pevnosti jsme jen tak mimoděk narazili na Covent Garden. Nejedná se ovšem o žádnou zahradu, ale o původní tržnici přebudovanou na příjemné místo plné obchůdků a restaurací, obklopené pouličními umělci. Chvilku jsme poseděli a shlédli jedno pantomimické představení. Čas je, ovšem neúprosný. Chrám sv. Pavla a Shakespearovo divadlo jen míjíme. Přesto, že kousek popojedeme autobusem, do pevnosti se už nedostaneme. Chvilku sklíčeně posedáváme na břehu Temže, ale výhled na krásný Towerský most nám brzy chmury zažene. Není přece všem dnům konec, ještě se do Londýna určitě vrátíme. Čas před večeří trávíme brouzdáním po Picadilly a okolních bulvárech, až nás hlad vhání do čínské restaurace, kde formou bufetu královsky povečeříme. Z předešlého dne jsme se poučili a hned po večeří začínáme nabírat směr Chazwick. I když jsme se trošku zamotali v okrajových, ne moc vyhlášených čtvrtí, útulnou Chazwickou hospodu poblíž nádraží jsme zastihli ještě otevřenou. Po náročném dni jsme si dopřáli dvě piva a klasické zvonění nás opět vyprovodilo do Vaškova londýnského bytu.
2.5.
Dost bylo památek, i když jednu dnes máme přece jen v plánu. To bych, ale předbíhal. Dnešní den chceme využít ve stylu, poznej a relaxuj. Proto nejprve zavítáme okolo Kew Garden do původně soukromé královské obory Richmont parku ve stejnojmenné čtvrti londýnské smetánky. Vašek nám dokonce ukázal i jeden z londýnských domů Micka Jagera. No, žádná sláva, na první pohled taková větší řadovka, ale místo je to úchvatné. Je tu krásný výhled na Temži a do parku to má Mick jen pár kroků. Samotný park je opravdu oáza klidu. Nachází se tu řada cyklostezek a tras pro výlety jak v sedle, tak i jen tak pěšky. A jak se zdá, víkendové nájezdy Londýňanů nijak nevzruší ani popásající se stáda vysoké zvěře. I když je park už dlouho přístupný široké veřejnosti, má své pravidla, na které dohlížejí královští strážci, kteří jeho brány každý večer pečlivě zavírají. Obědváme standardní fisch and chips a jak jsem se už zmínil, míříme k jediné dnešní plánované památce – Hampton Court. Tento rozlehlý palác na břehu Temže obklopený zahradami byl rodem Tudorovců na tomto překrásném místě vybudován roku 1514 a na dlouhou dobu se stal i jejich rodinným sídlem. Řada komnat je přístupných a zevrubná prohlídka zabere bezesporu celý den. Nás Čechy, zhýčkanými interiéry našich hradů a zámků, prohlídka moc neokouzlí. Ovšem pocit, že procházíme komnaty, kde vládci Anglie rozhodovali o historii renesanční Evropy je vzrušující sám o sobě. Cestou zpět do Chezwicku nás Vašek provedl i okolními částmi Londýna. Každá z těchto rezidenčních čtvrtí si žije vlastním životem. Je tu řada obchodů, restaurací a i jiného kulturního vyžití, ale co se nám líbilo nejvíce je zelené místo v centru, kde se dají pořádat pikniky, nebo se jen tak věnovat rekreačnímu sportu. Ve čtvrti Teddington jsme narazili na hloučky ragbyových fanoušků připravující se v místních hospodách na nadcházející zápas. Vašek nás ubezpečil, že i přes značnou divokost se obejdou zápasy bez větších potíží. Poklidný den jsme zakončili procházkou kolem Temže a pomalu, ale jistě se začínáme přesouvat do hospody U volské hlavy na nábřeží v Chazwicku, kde vydržíme do obligátního zazvonění.
3.5.
Loučíme se s Vaškem i anglickou metropolí. Byli jsme tu jen krátce a Londýn nám určitě neokryl všechny své zajímavosti, kterých má opravdu mnoho. Počasí jsme měli typicky neanglické, ale toho jsme rozhodně nelitovali. I přes fakt, že se nejedná o město se souvislou historickou zástavbou na jakou jsme zvyklí z jiných evropských metropolí, si musím přiznat, že až druhá moje návštěva Londýna ve mě zanechala jakýsi pocit, že opouštím místo, kde bych si dovedl představit žít. To se mi zatím u jiného města ještě nestalo.
Sepsal Marek Schauer
P.S.Velké poděkování patří Vaškovi za azyl a trpělivost při útocích na pro něho již všední londýnské pamětihodnosti.
Pro tento prvomájový výlet využíváme pohodlného leteckého spoje Brno – Londýn. Po opuštění brněnského „letišťátka“ přistáváme po dvou hodinách letu na letišti Stansed v Londýně. Náš „londýnský“ kamarád Vašek nás bude čekat na nádraží Victoria, na které se musíme přesunout autobusem. Toto věhlasné vlakové nádraží, ležící nedaleko Buckinghamského paláce, je rušná londýnská křižovatka. Motá se tu velké množství lidí různé národnosti, taxíků a typických červených patrových autobusů. Ale i přes tento mumraj se s Vaškem bez problémů setkáváme kousek od východu. První naše seznámení s Londýnem je prostřednictvím noční okružní jízdy městem. Vašek je v této metropoli jako doma, takže přesně už zná ty nejlepší vyhlídky na krásně osvětlené londýnské památky. Fascinuje nás na první pohled necitlivé začlenění moderních budov mezi původní městské viktoriánské domy. Za druhé světové války byl Londýn značně poškozen bombovými nálety německých bombardérů. Nicméně jde o moderní evropskou metropoli a v tomto duchu pojali obnovu města i její architekti. Večer jsme měli v plánu posedět v jedné z klasických anglických hospod, ale nekompromisní zvonec nás pro tentokrát nechal na suchu. Vašek bydlí ve velice pěkné rezidenční čtvrti Chazwick, ležící na břehu řeky Temže. Takže využíváme vlahého večera a chvíli se procházíme ulicemi úzkých viktoriánských vilek s malými předzahrádkami a kocháme se výhledem na řeku. Únava z cesty nás, ale stejně po chvilce zahání na kutě. Zítra je také den.
1.5.
Dnes necháváme auto v Chazwicku a do centra jedeme vlakem, který supluje londýnské MHD. Kupujeme si výhodnou celodenní jízdenku a cílová stanice Waterloo nás přivítala asi za hodinku. První, denní, seznámení s Londýnem prožijeme prostřednictvím „vyhlídkového letu nad městem“ v londýnském oku. Toto obrovské kolo sem umístily britské aerolinie původně na jeden rok. Když, ale viděli, jaký je o „let nad Londýnem“ zájem, tak s demontáží nijak nespěchají. Z výšky jsme přehlédli snad celou metropoli. Další naše kroky vedli k parlamentu s věhlasným Big Benem a k Westminsterskému opatství. Původně jsme sice měli v plánu návštěvu matky parlamentů, ale londýnští Bobíci v typických uniformách nám s úsměvem sdělili, že dnes prohlídka není možná „sorry“ Cestou na Trafalgar Square jsme si odskočili na oběd do stylové hospody na klasické anglické jídlo. Jehněčí ramínko s bramborovou kaší. Anglická kuchyně je známá spíše svou jalovou chutí, ale s tím já rozhodně nesouhlasím. Už hodně dlouho jsem si takhle zdravě nepochutnal. Trafalgar Square nás nadchlo svou živostí a atmosférou kosmopolitního místa setkání Londýňanů. Svůj díl na tom má i netradiční slunečné počasí. Socha admirála Nelsona je plná posedávajících lidí a nikomu to nevadí. Občas kolem projedou v hustém provozu Bobíci na koních. Kousek dál si děti kreslí křídou na dlažbu. Nikdo nikoho neusměrňuje, nikdo nic nedevastuje, funguje tu úžasná tolerance. Kousek za náměstím již začíná známá čtvrť restaurací SOHO. Mísí se tu čínské, indické, irské i restaurace ostatních kulinářských národů naší planety. Chvilku jsme v Pekingu. Po pár krocích už vyhlížíme indické chrámy, ale místo nich narazíme třeba na hroznem lidí obložený irský pub. Určitě se sem ještě dnes večer vrátíme. Cestou k Towerské pevnosti jsme jen tak mimoděk narazili na Covent Garden. Nejedná se ovšem o žádnou zahradu, ale o původní tržnici přebudovanou na příjemné místo plné obchůdků a restaurací, obklopené pouličními umělci. Chvilku jsme poseděli a shlédli jedno pantomimické představení. Čas je, ovšem neúprosný. Chrám sv. Pavla a Shakespearovo divadlo jen míjíme. Přesto, že kousek popojedeme autobusem, do pevnosti se už nedostaneme. Chvilku sklíčeně posedáváme na břehu Temže, ale výhled na krásný Towerský most nám brzy chmury zažene. Není přece všem dnům konec, ještě se do Londýna určitě vrátíme. Čas před večeří trávíme brouzdáním po Picadilly a okolních bulvárech, až nás hlad vhání do čínské restaurace, kde formou bufetu královsky povečeříme. Z předešlého dne jsme se poučili a hned po večeří začínáme nabírat směr Chazwick. I když jsme se trošku zamotali v okrajových, ne moc vyhlášených čtvrtí, útulnou Chazwickou hospodu poblíž nádraží jsme zastihli ještě otevřenou. Po náročném dni jsme si dopřáli dvě piva a klasické zvonění nás opět vyprovodilo do Vaškova londýnského bytu.
2.5.
Dost bylo památek, i když jednu dnes máme přece jen v plánu. To bych, ale předbíhal. Dnešní den chceme využít ve stylu, poznej a relaxuj. Proto nejprve zavítáme okolo Kew Garden do původně soukromé královské obory Richmont parku ve stejnojmenné čtvrti londýnské smetánky. Vašek nám dokonce ukázal i jeden z londýnských domů Micka Jagera. No, žádná sláva, na první pohled taková větší řadovka, ale místo je to úchvatné. Je tu krásný výhled na Temži a do parku to má Mick jen pár kroků. Samotný park je opravdu oáza klidu. Nachází se tu řada cyklostezek a tras pro výlety jak v sedle, tak i jen tak pěšky. A jak se zdá, víkendové nájezdy Londýňanů nijak nevzruší ani popásající se stáda vysoké zvěře. I když je park už dlouho přístupný široké veřejnosti, má své pravidla, na které dohlížejí královští strážci, kteří jeho brány každý večer pečlivě zavírají. Obědváme standardní fisch and chips a jak jsem se už zmínil, míříme k jediné dnešní plánované památce – Hampton Court. Tento rozlehlý palác na břehu Temže obklopený zahradami byl rodem Tudorovců na tomto překrásném místě vybudován roku 1514 a na dlouhou dobu se stal i jejich rodinným sídlem. Řada komnat je přístupných a zevrubná prohlídka zabere bezesporu celý den. Nás Čechy, zhýčkanými interiéry našich hradů a zámků, prohlídka moc neokouzlí. Ovšem pocit, že procházíme komnaty, kde vládci Anglie rozhodovali o historii renesanční Evropy je vzrušující sám o sobě. Cestou zpět do Chezwicku nás Vašek provedl i okolními částmi Londýna. Každá z těchto rezidenčních čtvrtí si žije vlastním životem. Je tu řada obchodů, restaurací a i jiného kulturního vyžití, ale co se nám líbilo nejvíce je zelené místo v centru, kde se dají pořádat pikniky, nebo se jen tak věnovat rekreačnímu sportu. Ve čtvrti Teddington jsme narazili na hloučky ragbyových fanoušků připravující se v místních hospodách na nadcházející zápas. Vašek nás ubezpečil, že i přes značnou divokost se obejdou zápasy bez větších potíží. Poklidný den jsme zakončili procházkou kolem Temže a pomalu, ale jistě se začínáme přesouvat do hospody U volské hlavy na nábřeží v Chazwicku, kde vydržíme do obligátního zazvonění.
3.5.
Loučíme se s Vaškem i anglickou metropolí. Byli jsme tu jen krátce a Londýn nám určitě neokryl všechny své zajímavosti, kterých má opravdu mnoho. Počasí jsme měli typicky neanglické, ale toho jsme rozhodně nelitovali. I přes fakt, že se nejedná o město se souvislou historickou zástavbou na jakou jsme zvyklí z jiných evropských metropolí, si musím přiznat, že až druhá moje návštěva Londýna ve mě zanechala jakýsi pocit, že opouštím místo, kde bych si dovedl představit žít. To se mi zatím u jiného města ještě nestalo.
Sepsal Marek Schauer
P.S.Velké poděkování patří Vaškovi za azyl a trpělivost při útocích na pro něho již všední londýnské pamětihodnosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)